V roce 2004 byla otevřena nevelká expozice typologie hradní architektury v prostorách bývalé sakristie. Tato expozice si neklade za cíl podat kompletní přehled hradních typů v Čechách a na Moravě, ale pokouší se názorně ukázat na modelech Vladimíra Pasáka a Filipa Růžičky hrad Točník jako novou tvář architektury, která vznikla v době Václava IV. Nebýt příchodu husitských válek a nutnosti “znovuopevňování”, rozvinula by se do zámecké architektury daleko dříve, než jak tomu bylo ve skutečnosti. S trochou nadsázky lze říct, že se snažíme ukázat hrad Točník jako poslední hrad a zároveň jako první zámek v Čechách.
Že je Točník skutečně stavbou, která měla plnit především úkoly
reprezentační, dokládá však zcela přesvědčivě teprve heraldický vlys,
který dal Jan z Vartemberka přenést v roce 1524 z původní první brány
nad nově otevřený západní vjezd. (Přenos neakceptoval původní řazení
heraldické řady.) Vlys tvoří celkem deset štítů, které byly jak počtem,
tak i původním seřazením úplnou obdobou heraldické výzdoby Staroměstské
mostecké věže v Praze, o níž se ví, že okázale zahajovala nástup tzv.
“královské cesty” k hlavnímu sídlu českého krále. Ke štítům jsou po
stranách ještě připojeny dvě širší obdélné desky s reliéfy do uzlu
stočené roušky s rozevlátými konci, v jejichž středu sedí ledňáček. Jde o
osobní znak Václava IV., který provází také plastiky na Staroměstské
mostecké věži a současnou plastickou výzdobu kaple na Staroměstské
radnici.
Točnická galerie nese erb císaře římského, erb krále českého, erb
markrabství moravského, štít se znakem hraběte lucemburského, další
orlici v erbu knížete svídnického, znak knížete zhořeleckého, erb
knížete vratislavského, dále erb knížete budyšínského, znak knížete
niského a konečně erb markrabě dolnolužického.
I když je vlys na Točníku jen torzem, které ztrátou kompoziční osy a
průběžným seřazením znaků pozbylo smyslu, představuje výtvarné dílo
vynikajících kvalit a mimořádné hodnoty. Charakterizuje živostí kresby,
vytříbeným smyslem pro stylizaci heraldické figury i jejím vkomponováním
do sférického trojúhelníka štítu neobyčejně výstižně umění dvorské
huti, která na hradě pracovala.
Hlavním důvodem výroby funkční repliky středověkého jeřábu
na lidský pohon (podle vyobrazení z Václavovy bible, dochovaných historických
šlapacích bubnových kol a finálního projektu Víta Mlázovského a Petra Růžičky)
byla nutnost dopravy materiálu pro opravu krovu Královského paláce točnického
hradu. Dnešní jeřáb se kvůli terénu a stísněnosti hradních nádvoří, resp.
přístupů do nich, do hradu nedostane. Pronájem jediného možného
šestinápravového jeřábu z Rakouska, který by přenášel trámy přes hradní příkop
až do krovu by pak stál více než oprava samotná.
Zdvihací
stroje z přelomu 14. a
15. století byly poháněny lidskou silou, což se i v dnešní době jeví jako
nejekonomičtější i nejekologičtější řešení. Základem takových strojů jsou hnací
kola, uvnitř kterých chodí jedna či více osob. Jde o vrátky umístěné na
zemi nebo přímo o jeřáby instalované během stavby a postupně
stěhované směrem nahoru.
Iluminace stavby babylonské věže z Václavovy bible,
která se stala předlohou pro výrobu repliky jeřábu, ovšem vyobrazuje jeřáb
klecové konstrukce, který je umístěn přímo na zdi na mohutných dřevěných
konzolách. Jeho stavba i demontáž v této poloze by byla pro
stavebníky velmi nevýhodná, bylo tedy zjevné, že se do tohoto místa musel
dostat vyšplháním po zdi vlastní silou, resp. silou člověka chodícího uvnitř
kola jeřábu.
Prvotní statická podoba vyráběného jeřábu sloužila
ke zvedání zvonu do věže kláštera Sázava, k opravě karlštejnské Velké
věže, k osazení soch českých patronů na fasádu Staroměstské mostecké věže
na Karlově mostě, jiná replika stroje při montáži dřevěného mostu na hradě
Krakovci. Dne 29. září 2008, poprvé v novodobé historii, začal po
fasádě šplhat jeřáb poháněný lidským pohonem ve vlastních šlapacích kolech ke konzolám
pod korunou Královského paláce. Den poté bylo na jeřábu vztyčeno otočné rameno,
které zvládne zvednout břemeno o hmotnosti tří tun. Od této chvíle až
dosud slouží jeřáb k opravě těžko přístupného krovu. V prostorách Velkého paláce
hradu zůstane jeřáb instalován i po skončení opravy jako funkční exponát.
Celá stavba repliky
jeřábu byla důsledně provedena středověkými technologiemi s použitím
replik historických nástrojů. Všechny trámy konstrukce jsou ručně tesané, fošny
a prkna řezaná ruční rámovou tažnou pilou. K výrobě otočných částí
stroje bylo použito dubové dřevo. Ostatní části konstrukce jsou vyrobeny
ze dřeva smrkového a jedlového. Stromy individuálně vybrané pro tento
projekt byly pokáceny ručně sekerami u Hluboké nad Vltavou. Ložiska stožáru
a hřídele kol jsou dřevěná, kladky byly vyrobeny ručně z habrového
dřeva. Převážná část spojovacích prostředků je také dřevěná (dubové kolíky,
hmoždíky a klíny). Kovové spojovací prostředky, tj. třmeny ramen
a rámu kol, osy kladek a hřebíky bednění, jsou kované, kluzná pouzdra
čepů kladek a ramen jsou odlita z bronzu. Jednotlivé prvky konstrukce
jsou vzájemně vázány historickými tesařskými spoji.
K nejzajímavějším technickým parametrům patří možnost otáčení stožáru
o 360 stupňů, možnost změny vyložení ramene, možnost zavěšení klece
na fasádu včetně jejího posunu spolu s růstem stavby a další
ve středověku nadstandardní funkce. Zajímavá je rovněž symetrie stroje, která
umožňovala kompenzaci trvalých deformací extrémně namáhaných dřevěných prvků
jejich otočením.
Půdorys klece je 3,5×3,5m, výška otočného stožáru 8m (s
podstavou 9m), vyložení ramene od 2,9 do 4,7m. Hmotnost jeřábu nepřevýšila 3
tuny.
Dvě videa týkající se točnického jeřábu naleznete zde a tady.
Dnes je jeřáb instalován v Purkrabském paláci jako deponát Národního technického muzea.
• rezervace prohlídek (telefonicky nebo e-mailem)
• prodej suvenýrů (pohledy, brožury, turistická známka č. 225, dárkové předměty, ...)
• hradní občerstvení Barbakán (Jana Pavlíková, Líšná)
• WC na hradě (1×pro vozíčkáře)
• "Filmování na hradech Točníku a Žebráku" Purkrabský palác-Krychle
