Bezprostřední
příčinou ke stavbě nového hradu Točníka, vzdáleného od místa dolního
hradu sotva 500m, byl bezpochyby požár, který poškodil hrad Žebrák v
roce 1395. Nedlouho poté si začal král stavět honosnější a pohodlnější sídlo na
vyvýšenějším místě.
V tomto kritickém období vlády Václava IV., kdy nenávratně zanikaly
staré hodnoty, bylo nezbytné, aby i středověký hrad reagoval na
nebezpečí, ohrožující samu podstatu jeho existence. Nejen v organizaci a
způsobu boje, ale i v architektuře znamená tato doba, a dokonce i hrad
Točník samotný, zvrat, jímž jedna epocha končí a současně klade základy
pro nástup příští. K neopakovatelným přednostem této epochy patřilo také
to, že měla ještě tolik výtvarné síly, aby rozpor mezi novými obrannými
požadavky a staršími estetickými postuláty dovedla překlenout a dokonce
ze všeho i výtvarně těžit. Za přísně uzavřeným vyklenutým čelem
Královského paláce se zamřížovanými okny a nárožní bosáží, jehož
strohost zmírňovaly jen bílé štukové rámy kolem oken, dovedl architekt
vykouzlit interiéry plné typicky poutavého a dráždivého půvabu.
Nepravidelné vnitřní prostory budovy byly pro mistra královské huti,
který tu působil, jen vítanou záminkou, aby rozvinul své klenební umění.
Přestože
kvalitou kamenického zpracování oken a portálů nezůstává tzv.
Purkrabský palác za Královským pozadu, je mezi oběma budovami rozdíl
takřka dvou historických epoch. Zatímco Královský palác zahajuje novou
stavební i fortifikační epochu a je dispozičně i výtvarně přímo nabit
rozporností dobové atmosféry, je sálová stavba zcela konvenčním
opakováním schématu, které je skoro tak staré jako hrad sám.
Je nepochybné, že hrad, tak rozsáhlý a výtvarně tak prvořadý, nebyl
postaven jen pro osobní lovecké potěšení krále. Prozrazuje to už samotná
existence dvou paláců, tak rozdílných ve vnitřním i vnějším vybavení.
Sálová stavba byla, jak už vyplývá z jejího označení, určena především
reprezentaci - zde byli bezpochyby přijímáni oficiální hosté. (Velký sál
2. patra dokonce převyšoval svými rozměry 34×15m do té doby největší
reprezentativní síně - na Karlštejně 22×8,5m, románský sál na Pražském
hradě 32×9m, Karolinský 30×16m a na sál na Křivoklátě 28×8m.) Vnitřní
obytné jádro naproti tomu mělo být podle zařízení i způsobu opevnění
vyhrazeno jedině soukromým potřebám krále a jeho nejužší družiny a mělo
být i jeho posledním útočištěm. Královský palác byl proto oddělen od
ostatního hradního provozu a posunut až na samý okraj příkopu a spojený
vnějškem ještě několika výpadními brankami.
Po upálení mistra Jana Husa, se Václav IV. na hradě již nezdržoval v
takové míře jako předtím. Nechal si postavit Nový Hrádek u Kunratic a
jeho poslední návštěva na Točníce je zaznamenána v září roku 1415. Po
jeho smrti dne 16. srpna 1419 přechází hrad na jeho bratra Zikmunda. Ten
odsud odváží již po čtyřech dnech většinu vybavení, stejně jako část
státního pokladu.
Roku 1421 nechal Zikmund zastavit hrad Erkingerovi ze Seinsheimu,
předkovi Schwarzenberků. Ten zasnoubil svého syna Heřmana s Eliškou,
dcerou Bedřicha Kolowrata (7. července 1421). Heřmanovi bylo slíbeno
velké věno a aby se smlouvě dostálo, nechal si Bedřich z Kolowrat dát
hrady Žebrák a Točník přímo do zástavy jako záruku. Nakonec mu oba hrady
zůstaly.
Roku 1425 (2. května) tu Kolowratové úspěšně přestáli třídenní obléhání
hradu téměř osmitisícovou armádou husitů (cca 7000 pěších, 900
jízdních). Ti pak znechuceně odtáhli, vypálili nedaleká městečka Žebrák a
Hořovice a táhli dál na Plzeň.
Roku 1427 byly hrady odevzdány na čas válečníkům Habartovi z Adlaru
(Točník) a Hanušovi Kuplířovi ze Sulevic (Žebrák), kteří měli zlepšit
obranyschopnost hradů. Od nich je opět přebírá Hanuš z Kolowrat.
Dne 7. července 1461 odkupuje hrady Jiří z Poděbrad a to z toho důvodu,
aby nezůstaly v rukou pánů přísně katolických, postupuje jej svým čtyřem
synům. Nakonec svěřuje Žebrák s Točníkem do rukou Bedřicha ze Šumburka,
pána Pernštejnského (sice katolíkovi, ale věrnému svému králi).
L.P.1484 se oba hrady již nacházejí v rukou bohatého rodu Gutštejnů
(Burjan z Gutštejna), nicméně jsou oba hrady zanedbávány. Po Burjanově
smrti přechází hrady na jeho syna Kryštofa. Ten je ale roku 1509
odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku a hrady se stěhují do správy
Vladislava Jagellovského. Jako hejtman je roku 1515 po osobní královské
návštěvě na hradě ustanoven Jan Kozelka z Hřivic.
Po králově smrti je vyrovnáváním jeho dluhů přiřčen Točník Zdeňkovi
Lvovi z Rožmitálu (1517). A po jeho smrti prodává roku 1522 hrad Ludvík
Jagellovský Janovi z Vartemberka z kostelecké větve, který na hradě
provádí mnoho stavebních úprav.
Vartemberk však čím dál, tím častěji a raději přebývá na severu Čech a
tak mění Točník 6. října 1534 za panství Rohozec (dnešní Hrubý Rohozec) s
Volfem Krajířem z Krajku na Bystřici, ten ho 21. listopadu 1534
přepisuje na Volfa mladšího Krajíře z Krajku. Krajířové pak hledají na
obou hradech údajný zakopaný poklad a doslova demontují Žebrák. Po
neúspěšných pokusech tak 31. října roku 1544 postupují hrady Janovi
mladšímu z Valdštejna na Peruci.
Roku 1552 vyplácí Točník král Maxmilián II. a postupuje ho Janovi
staršímu z Lobkowicz a na Zbiroze. Lobkowiczové si prosazují (za 17.500
kop grošů) dědičné državy hradu (od 20. června 1567 Jan nejmladší z
Lobkowicz) a provádí na něm renesanční úpravy. Po smrti Jana nejmladšího
užívá hrady dcera Markéta. Po její smrti přebírá hrady Janův bratr
Bohuslav Havel z Lobkowicz, hejtman Podbrdský a po něm dne 12. února
1593 Ladislav Starší z Lobkowicz. Ladislav dává hrady své manželce
Magdaléně, hraběnce ze Salmu. (Od roku 1594 jsou Lobkowiczové uváděni
jako dědiční držitelé.) Po vzpouře Jiříka Popela z Lobkowicz (do které
byl zapleten i Ladislav) je většina Lobkowiczkého majetku zabavena a
Točník s Žebrákem se dostávají zpět do vlastnictví Koruny české, císaři
Rudolfu II. (roku 1595 vyplácí Magdalénu). Ten byl také poslední
královskou návštěvou na hradě. Hrad byl svěřen Janu Jindřichovi
Prollhoferovi z Purkerstorfu a spravován je od této chvíle hejtmany na
Zbiroze. Z Točníka se stává jedno ze státních vězení a až do roku 1865
je majetkem české komory. Sídlo správců bylo ovšem přesunuto na Zbiroh a
Točník postupně zpustl a zchátral. (Roku 1674 na hradě již nikdo
nebydlel, pouze hlídač.)
Rok 1607 zaznamenává nového hejtmana Pavla Siglerovského a rok 1620
přivádí purkrabího Nykodéma Noryse z Liblína.
Zkázu Točníka znamenala třicetiletá válka a události, které jí
předcházely. L.P. 1620, za dob hejtmana Jana Kolence z Kolna, vtrhlo na
hrad císařské vojsko a ničilo. Definitivní rána hradu přišla 18. října
1639, kdy se na hrad uchýlilo místní obyvatelstvo. Roku 1640 měl být
hrad vybaven děly k vojenským účelům (proti Švédům), nicméně k jejich
užiti nikdy nedošlo.
Z roku 1681 pochází zpráva Bohuslava Balbína, že Točník je stále ještě
obyvatelný. O osm let později se novým správcem panství stává Jan Vilém
Nikodym Presl a roku 1705 je hrad zastaven nejvyššímu sudímu Karlovi
Přehořovskému z Kvasejovic a na Konopišti. V letech 1710-1723 je Točník
zastaven Adamovi z Lichtenštejna.
L.P. 1722 je většina hradu ještě pod střechou, ale již není obýván. V
roce 1750 je zrušena i funkce místních hejtmanů a hrad spravují
direktoři z Králova Dvora. Od roku 1834 spadají oba hrady do správy
příbramského báňského úřadu. V roce 1858 říšská rada schvaluje prodej
panství Vincenci Kirchmayerovi a Samuelu Simundtovi, krakovským
finančníkům, ovšem kvůli nesplnění dohodnutých závazků se hrady
dočkávají nového majitele - roku 1864/5 je s panstvím kupuje za 10
milionů zlatých průmyslník H. B. Strossberg (zvaný "král železnic"). Ten
je po hospodářských neúspěších prodává roku 1875 za 3.350.000 zlatých
Colloredo-Mansfeldům. Od Josefa Colloredo-Mansfelda odkupuje roku 1923
Klub Československých turistů Točník za 2000,- Kčs a Žebrák za 8000,-
Kčs (k Žebráku náležely pivovarské sklepy). Klub zde provádí řadu
zabezpečovacích prací - bohužel bez památkového dozoru (vyčištěny jsou
sklepy, přízemí Královského paláce, studna a brutálním způsobem jsou
vybetonovány podlahy obou paláců). Roku 1945 se majitelem hradů stala
Československá obec Sokolská, od roku 1953 pak vlastní oba hrady stát,
který zde provedl některá statická zajištění. Od devadesátých let
(přesněji od roku 1994) spravovala oba hrady (spolu s Křivoklátem,
Krakovcem, rychtou Zbečno - tzv. Hamousovým statkem č.p. 22 a pivovarem v
Točníku) příspěvková organizace Ministerstva Kultury ČR Státní hrady
Křivoklátska. Od 1. ledna 2001 spadají hrady pod Státní památkový ústav
středních Čech se sídlem v Praze, od ledna 2003 pod Národní památkový
ústav.
